které pomocí deoxyribonukleové kyseliny DNA označí nevodné kapaliny, připravili Michela Puddu, Daniela Paunescu, Wendelin J. Stark a Robert N. Grass ze švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich). Na magnetickou nanočástici oxidu železitého naadsorbují molekuly DNA známé struktury. Kvůli ochraně zejména před chemickým poškozením je pokryjí vrstvou oxidu křemičitého pomocí metody sol-gel. Pouhý mikrogram tohoto materiálu stačí ke spolehlivému označení litru tekutiny. Výrobce např. nejkvalitnějšího olivového oleje může snadno označit celou svou produkci. Při pochybnostech, zdali jde o originální produkt nebo padělek, pomocí magnetu vytáhneme značky z oleje, standardním postupem Sangerovou metodou provedeme analýzu DNA a víme, na čem jsme. Producenti uhlovodíkových paliv a bergamotového oleje rovněž testují popsané značkován svých produktů. Otázkou zůstává, zdali proti takto značeným produktům nebudou odpůrci geneticky modifikovaných organismů. Vnáší se tím přece do prostředí cizorodá DNA! Racionální argumenty, že DNA je při pozření neškodná prakticky v jakémkoli množství a že v oleji ji navíc bude jen nepatrně, leckteré skalní odpůrce sotva budou zajímat.