
Bylo by jistě fajn živit se lokálně vyprodukovanými potravinami, jak propagují různé zelené iniciativy. Ve světovém měřítku je to proveditelné pouze pro méně než zhruba třetinu populace. Analýza brala v úvahu rozmístění obyvatel a oblasti pěstování šesti základních typů plodin: obilniny mírného pásu (pšenice, ječmen, oves), rýže, kukuřice, tropické obilniny (čirok a proso), maniok a luštěniny. Konkrétně u tropických obilnin je to 22 % celosvětové populace, 28 % u rýže a 27 % u luštěnin. Pro 26 - 64 % obyvatel Země podle druhu plodiny je vzdálenost, ze které mohou potraviny získat, větší než 1.000 km. První autor publikace Pekka Kinnunen z finské Aaltoské univerzity doplňuje: „Existují velké rozdíly mezi pokrytím různých oblastí. V Evropě a Severní Americe lze získat obilniny mírného pásu většinou do vzdálenosti 500 km. Pro srovnání, globální průměr je 3.800 km.“