Využít peří při létání umožnila až mutace poprvé objevená u velmi malého dinosaura druhu Anchiornis starého 160 milionů let. To už peří existovalo dobrých deset milionů let a sloužilo jako ochrana, druhotný pohlavní znak a možná pro nadnášení při skocích. Do objevení nejznámějšího tehdejšího opeřence Archeopteryxe zbývalo rovněž tak deset milionů let. Původní peří tvořil typ bílkoviny keratinu zvaný α. Peří z něj bylo příliš tuhé, než aby dobře fungovalo při letu. U Anchiornise poprvé nalézáme pružnější směs s příměsí β-keratinu, která létání umožňovala. Peří současných ptáků tvoří β-keratin, jehož molekuly jsou o něco menší než u α-keratinu. Keratin obecně je velmi rozšířená bílkovina, ze které máme vlasy, chlupy a nehty.

Šéfka výzkumného týmu paleontoložka Mary Schweitzer z North Carolina State University v Raleigh upřesňuje: „V určitém okamžiku během vývoje peří prošel jeden z genů α-keratinu přeměnou, což způsobilo, že výsledný protein se stal poněkud menší. To změnilo biofyziku peří. Stalo se pružnější, což je předpokladem letu. Pokud můžeme určit, kdy a u jakých zvířat tato změna nastala, lépe pochopíme, jak a kdy se vyvinula schopnost letu při přechodu od dinosaurů k ptákům.“