Některá měření možná ukazují, že poločas rozpadu radioaktivních jader nemusí být úplnou konstantou. Ephraim Fischbach a Jere Jenkins z Purdue University v Indianě odvodili ze svých starých experimentů z osmdesátých let, že poločas rozpadu křemíku 32 kolísal asi o desetinu procenta okolo své akceptované hodnoty, jež činí 172 let. V zimě, kdy je Slunce Zemi blíže, byl rozpad rychlejší, v létě poklesl. Zdá se, že jejich nové experimenty s rozpadem manganu 54 z roku 2006 tyto výsledky potvrzují, protože pozorovali závislost na sluneční aktivitě. Stejným způsobem interpretovali i závislost výkonu termoelektrických článků družice Cassini na vzdálenosti od Slunce, kterou odhalil jejich kolega Peter Cooper. Teplo jim totiž dodává plutonium 238 svým rozpadem. Na podobný jev narazil i němečtí jaderní fyzici v roce 1998, když vyhodnocovali své patnáct let probíhající studie rozpadu radia 226. Komunita fyziků je vůči těmto výsledkům rezervovaná, byť působení třeba slunečních neutrin na rozpad atomových jader zcela vyloučit nelze. Možný mechanismus však zatím nikdy ani nenavrhl. Pozorované jevy byla vždy příliš malé, než aby o nich nebylo možné pochybovat.
12.10.2014: Poslední měření ukázala, že poločas rozpadu radioaktivních prvků zůstane přeci jen konstantní. Fyzikové Karsten Kossert a Ole J. Nähle z Physikalisch-Technische Bundesanstalt s německou přesností po dobu tří let studovali poločas rozpadu izotopu chloru 36 a žádné sezónní vlivy nenalezli. Vzhledem k tomu, že Physikalisch-Technische Bundesanstalt je nejvyšší německou autoritou přes metrologii, jejich slovo má v tomto případě váhu.
Zephir 5.1.2014:Chlor 36 v seznamu prvků, jejichž rychlost radioaktivního rozpadu se mění, nikdy nebyl uváděn - čili nechápu poslední příspěvek. http://en.wikipedia.org/wiki/Radioactive_decay#Changing_decay_rates
7.1.2015: Jsou i jiné zdroje než wikipedie, např. primární vědecké publikace: Karsten Kossert, Ole J. Nähle: Long-term measurements of 36Cl to investigate potential solar influence on the decay rate. Astroparticle Physics 55 (2014) 33-36
1.8.2016: Analýza dlouhodobých měření, kterou provedl Mark Silverman z Trinity College v Hartfordu v Connecticutu, ukázala, že poločas rozpadu manganu-54 je konstantní.
