Paměť a schopnost se učit bývají spojovány s funkcí mozku nebo přinejmenším s nějakou nervovou činností. Tyto neuvěřitelné schopnosti byly nyní nalezeny u jednobuněčné vícejaderné hlenky rodu Physarum (česky vápenatka). Když byl tento organismus vystaven sérii šoků v pravidelných intervalech, osvojil si jejich postup a přizpůsobil své chování v očekávání šoku dalšího. Hlenka si postup šoků pamatuje celé hodiny, i když jejich vysílání ustane. Za normálních podmínek se hlenka pohybuje rychlostí okolo jednoho centimetru za hodinu, ale rychlost se sníží v suchém prostředí. Toho bylo využito i při výzkumu japonských vědců v Sapporu, kteří třikrát po sobě v hodinových intervalech exponovali hlenky přísunu suchého vzduchu. Hodinu na to se tyto organismy začaly pohybovat pomaleji, i když po čtvrté hodině žádný závan suchého vzduchu nenastal. Jejich očekávání tehdy ustoupilo, ale přišel-li závan suchého vzduchu po dalších šesti hodinách, hodinový rytmus se u nich obnovil. Podstatou tohoto chování je zřejmě systém biochemických oscilátorů, které pracují podobně jako u vyšších živočichů.