Až do nynějška jsme se mohli domnívat, že výrobou elektřiny ve vodních elektrárnách nepřispíváme ke skleníkovému efektu. Nejnovější výzkumu však ukazují, že tomu tak nemusí být vždy. Zvláště rozlehlá přehradní jezera v tropických krajích jsou zdrojem methanu a oxidu uhličitého, jež v nich vznikají při bakteriálních rozkladu organických látek ve vodě. Úhrnem z umělých nádrží unikají asi 4% veškerého oxidu uhličitého pocházejícího z lidských aktivit, avšak u methanu je to celých 20%. To je velmi závažné zjištění, protože skleníkový účinek methanu je mnohem výraznější než u oxidu uhličitého.
Výpočty ukazují, že mělká, rozlehlá přehradní nádrž v tropech uvolní více skleníkových plynů než moderní tepelná elektrárna. Vidíme tedy, že modelovat budoucí klimatické změny je velmi obtížné a naše znalosti jsou nejspíš nedostatečné. Každý finančně nákladný krok vedoucí k omezení emisí skleníkových plynů je třeba velmi pečlivě zvažovat, a to i z hlediska možného rizika a ušlých příležitostí a ne jen z pohledu omezení za každou cenu. Mohlo by se totiž stát, že vyhodíme peníze úplně zbytečně. Bohužel se však zdá, že pod tlakem ekologických lobby si zdrženlivý přístup zachovává pouze vláda Spojených států.
14.11.2015: Množství methanu, které z jezer uniká do atmosféry, závisí na množství ryb v nich. Vyplývá to z experimentů, které provedl Roger I. Jones se svými kolegy z Jyväskyläské univerzity ve Finsku. Jezero fyzicky rozdělili na dvě poloviny. Do jedné z nich vysadili ryby a do druhé nikoliv. Ryby velmi podstatně zredukovaly jezerní zooplankton, což vedlo k nárůstu metanotrofních bakterií, které ho používají jako potravu. Tedy čím více ryb, tím méně methanu.
