Optické vlákno nanometrových rozměrů sestrojili fyzici z Boston College. Nikoho asi nepřekvapí, že jeho jádrem je uhlíková nanotrubice, což je v současné době velmi populární molekula, pro své zajímavé vlastnosti studována po celém světa stovkami a možná tisíci vědeckých týmů. Další informace o nich najdeme třeba v akademonu.cz z 19.9.2006. Uhlíkovou molekulu pokrývá vrstva oxidu hlinitého, která tvoří vlastní prostředí, v němž se světlo pohybuje. Vodivou vrstvu na povrchu je z hliníku nebo chrómu. Průměr celého světlovou je 300 nm, tedy o něco méně než vlnová délka viditelného světla (400 až 700 nm), které by podle představ klasické optiky nemělo takovým titěrným zařízením vůbec projít. Spíše však než klasická optická vlákna nový světlovod funguje jako kabel koaxiální, kde se elektromagnetické vlnění šíří v dielektrickém prostředí mezi dvěma vodiči. Klasický koaxiální kabel, kterým propojíme třeba naši televizi se satelitní anténou, je schopen vést pouze výrazně delší vlnové délky. Vzhledem k tomu, že maximální dosažená délka nanometrového světlovodu je asi 20 mikrometrů, nelze očekávat, že by kdy nahradil optické kabely. Může však hrát důležitou roli při zvýšení účinnost solárních zařízení. Obr. Institute of Physics.
