Zajímavou metodu, jak zvýšit luminiscenci uhlíkových nanotrubic vyvinul Fotios Papadimitrakopoulos z University of Connecticut se svými kolegy. Některé látky pohlcují viditelné nebo ultrafialové záření, přičemž se pohlcené energii částečně mohou zbavit tím, že ji během krátkého okamžiku vyzáří při kratší vlnové délce. Hovoříme o luminiscenci, kterou pozorujeme v infračervené oblasti i u jednovrstevných uhlíkových nanotrubic. Existují však molekuly, kterou mohou na sebe převzít energii excitované molekuly, k vyzáření fotonu pak nedojde a žádnou luminiscenci nepozorujeme. Hovoříme o tzv. zhášečích. K nim patří i velmi rozšířený prvek kyslík. V laboratorních podmínkách můžeme snadno pracovat v prostředí bez kyslíku, což je v běžném životě obtížně proveditelné, protože v atmosféře ho najdeme velké množství. Papadimitrakopoulosův tým to vyřešil tak, že okolo uhlíkové nanotrubice vybudoval ochranný obal z molekul flavinu, což jsou tricyklické organické sloučeniny, jež jsou např. důležitou součástí molekuly vitaminu B2. Na luminiscenci vliv nemají a nedovolí kyslíku, aby se přiblížil ke světlem excitované molekuly a odebral ji energii. Sturkturu uhlíkovýh nanotrubic vidíme na obrázku (obr. Institute of Physics).
Chemici z National Institute of Standards and Technology a Rice University pod vedením Erika Hobbieho zjistili, že když na povrchu jednotlivých uhlíkových nanotrubic vytvoří povlak ze žlučových kyselin, nanotrubice se samovolně uspořádají do pravidelných struktur.
Prof. Ray H. Baughman se svým týmem z University of Texas v Dallasu sestrojil z uhlíkových nanotrubic zařízení, které přeměňuje elektrickou energii na mechanickou práci, tedy jakýsi elektromotor, i když svým fungováním připomíná spíše sval. Tvoří ho struktura z volně umístěných rovnoběžných uhlíkových nanotrubic. Při vložení napětí se jednotlivé molekuly začnou odpuzovat, což vede k protažení celé struktury. Obdivuhodné jsou parametry nového zařízení. Dokáže pracovat v rozmezí teplot –196 až 1538 oC s frekvencí 30.000 cyklů za sekundu. Při napětí v tisících voltů, což je mnohem více, než potřebují běžné elektromotry, vykazuje velmi výrazné změny v rozměrech.
