Tým texaských vědců vedený prof. Rodem Ruoffem z University of Texas v Austinu připravil materiál, který se vlivem teploty nebo vlhkosti extrémně deformuje. Jednu jeho vrstvu tvoří neuspořádané uhlíkové nanotrubice, druhou plátky z oxidovaného grafenu (akademon.cz 22.10.2004). Připravuje se postupným filtrováním nejprve roztoku s obsahem uhlíkových nanotrubic a pak s rozptýleným grafenem.

Připravit polovodivý grafen typu p není tak obtížně, protože k tomu stačí jeho lehká oxidace, k níž dochází často přirozenou cestou v zemské atmosféře. Vyrobit typ n už tak jednoduché není, pro využití grafenu v elektronice je třeba obou typů. Tento problém vyřešil početný tým tvořený vědci ze Stanford University, University of Florida a Lawrence Livermore National Laboratory, k jehož vůdčím duchům patřil Hongjie Dai. Vyvinuli novou technologii, která spočívá v zahřívání grafenu procházejícím elektrickým proudem na teplotu stovek stupňů Celsia v atmosféře z čistého amoniaku. Na místech poruch v krystalové struktuře dochází k chemické reakci, při které se do ní zabuduje dusík.

Velké plochy grafenu se daří vyrábět Abhay Shuklaovi a jeho kolegům z pařížské Université Pierre et Marie Curie. Grafenové vrstvy kondenzují z uhlíkových par na hladké desce běžného borosilikátového skla.

Vědci z Georgia Institute of Technology zjistili, že vrstva silně vodivých uhlíkových nanotrubic výrazně snižuje potenciál bariéru při prostorové emisi elektronů z elektrody. Jejích výzkum může mít velký význam pro konstrukci lepších iontových motorů.Skupina vedená Dr.Davidem Careyem z University of Surrey a prof. Ravi Silvou z dublinské Trinity College jako látku pro výrobu takových elektrod vyvinula kompozitní materiál z polymeru a uhlíkových nanotrubic.

Chemikům z Lawrence Berkeley National Laboratory se podařilo připravit cyklickou makromolekulu slouženou z jednotlivých benzenových molekul vázaných na protilehlých koncích (viz obr.), chemicky cykloparafenylen. Jde vlastně o nejkratší uhlíkovou nanotrubici. Chemický postup umožní přesnější výstavbu uhlíkových na míru dle požadavků uživatelů než dosavadní postupy fyzikální, které vycházely z různých metod kondenzace uhlíkových par.