Skupina kalifornských vědců sestrojila nanoinjektor, který je schopen vpravit do buňky dávku bez poškození její membrány. Je to vlastně AFM mikroskop, tedy jehla s hrotem mikroskopických rozměrů, jejíž pohyb velmi citlivě ovládáme pomocí piezokrystalů. Na špici této jehly umístili uhlíkovou nanotrubici, jejíž obsah po proniknutí buněčnou membránou vytekl do jejího nitra. Francouzští vědci pro změnu převádějí uhlíkové nanotrubice do větších rozměrů. Podařilo se jim vyvinout technologii, jak z nich připravit vodivé kablíky a využít tak jejich zajímavých elektrických vlastností. Připravujeme-li uhlíkové nanotrubice, zbyde mezi nimi mnoho volného prostoru a problémem zůstává, jak je stlačit dostatečně hustě k sobě, aniž bychom je při tom poškodili. Necháme-li je však vyrůst v rozpouštědle, jeho nasledné odpaření vede k samovolnému nahuštění nanotrubic a vznikne tak použitelný vodič. Hustota jejich svazku vzroste 25 x.
Další aktualita se týká příbuzných fullerenů (viz akademon.cz 1.5.2003) – dosti ochotně váží organické radikály. Nabízí se tu možnost jak jich využít jako léků, konkrétně při alergických reakcích.
