Reuters oznámil z Washingtonu 25. dubna 2007: Evropští astronomové vypátrali planetu, o které soudí, že je Zemi nejpodobnější z těch, které jsou mimo sluneční soustavu, s mírnou povrchovou teplotou, na které by mohla být voda a možná i život. Vedoucí projektu Stephane Udry z ženevské observatoře oznámil v příspěvku do časopisu Journal of Astronomy and Astrophysics, že prostřednictvím dalekohledu v evropské Jižní observatoři v La Silla, Chile, zjistili odchylky v pohybu červeného trpaslíka Gliese 581, odpovídající působení planety nepříliš větší, než je Země. Hvězda je v souhvězdí Vah, vzdálená 20,5 světelných let, Planetu přímo nepozorovali, avšak na základě měření radiálních rychlostí předpokládají, že poloměr planety by mohl být asi 1,5 zemského, hmotnost asi pětkrát větší, než Země (znamená to, že její hustota by byla asi stejná, jako pozemská; to znamená, že by mohla mít i železové jádro). "Určili jsme (na základě modelu) že střední teplota této Nad-Země je mezi 0 a 40 stupni Celsia, případná voda by tedy mohla být kapalná." Podle modelu by planeta mohla být buď skalnatá nebo pokryta oceány. "Vzhledem k její teplotě a relativní blízkosti by tato planeta mohla velmi pravděpodobně být důležitým cílem pro budoucí kosmické mise, zaměřené na hledání mimozemského života" prohlásil Xavier Delfosse, člen výzkumného týmu z University v Grenoblu. Tento tým již zjistil jednu větší planetu, obíhající kolem Gliese 581, a soudí, že mají silné podezření na existenci ještě třetí planety s hmotou osmkrát větší, než Země. Budoucí mise, snad během 20 až 30 let, by mohly odfiltrovat světlo, přicházející od hvězdy a umožnit tak získat spektroskopické obrazy planet. Objev potvrdila tisková zpráva České astronomické společnosti z 2.května 2004. Součástí zprávy je i návod s mapkami k pozorování Gliese 581, což je hvězda desáté velikosti, pozorovatelná i menším amatérským dalekohledem.
O co vlastně jde? Hvězdy s planetami - a dnes jich známe stovky - mění svoji polohu na obloze pod vlivem jejich gravitace. To ostatně je i případ našeho Slunce. Jenže sluneční soustava má tak malou hmotnost (i včetně Jupitera, jenž je vlastně hvězdou, vyzařuje více energie, než jí přijímá - není to však ve viditelném spektru, nýbrž v oblasti radiových vln), že její těžiště zůstává trvale uvnitř sluneční koule. V kosmu velké planety vychylují centrální hvězdu podstatně více, a proto je můžeme zjistit. To je však jediný konkrétní důkaz existence planet mimo naši sluneční soustavu. Přímo dosud nikdo ani tu největší z nich nemohl pozorovat. Nejen že světlo z planet je přezářeno hvězdou, ony samy jsou tak malé a tak blízko ke svému slunci, že je nelze rozlišit. Očekává se ovšem, že během několika desítek let budou vybudovány tak výkonné dalekohledy - o průměru desítek tisíc kilometrů v prostoru mimo Zemi - že planetární systémy bude možné zviditelnit. Objektiv takového dalekohledu by ovšem neměl tak obrovský průměr. Šlo by o metrové dalekohledy velmi od sebe vzdálené, sesynchronizované počítačem, a protože by tento celek měl nepatrnou světelnost, musel by obraz být zesílen vysoce výkonnými zesilovači a ten by se přenášel do pozorovatelny na Zemi. Stejně je otázka, zda by takový dalekohled neměl být spíše na bázi delších vln z oblasti elektromagnetického záření. Ostatně dnešní hvězdáři do dalekohledů již pouhým okem stejně nehledí. Není zvláštností, že obraz z právě zmíněného jihoamerického dalekohledu astronomové pozorují na své obrazovce doma, v Evropě, a dokonce až ve dne ze záznamu v paměti. Především tedy zmíněnou planetu nikdo neviděl. Celá senzace se zakládá na neověřených a neověřitelných dohadech o její blízkosti k centrální hvězdě. To může vést k tomu, že její dráha je v oblasti t.zv. biosféry. Pokud je na ní voda (a tom lze pochybovat), mohla by pak skutečně být kapalná. Jenže proti přítomnosti vody a vůbec atmosféry na této planetě svědčí minulost Gliese 581 - je to červený trpaslík, tedy vlastně zbytek po výbuchu mnohem masivnější hvězdy - ve své době Novy. Vzhledem k blízkosti planety je velmi pravděpodobné, že kdysi explozí do prostoru vymrštěná atmosféra hvězdy celý povrch planety "vymetla" - odfoukla do nenávratna nejen veškerou vodu z oceánů, nýbrž i celou její atmosféru a všechno, co nebylo pevnou součástí jejího povrchu. Tedy i život se vším všudy, pokud na ní před tím vůbec byl. O čemž lze také pochybovat. Při úvahách o mimozemském životě bychom nejdříve měli definovat, co to vlastně život je. To nemůžeme, neboť známe jen jeho jedinou realizaci. Předpokládejme však, že jako život označíme všechny vysoce složité uhlíkaté sloučeniny, schopné replikace, sebeobnovování - což znamená i rozmnožování a v souvislosti s tím i možného dalšího vývoje. U všech ostatních prvků, například se kdysi uvažovalo i o křemíku, jsou jejich molekulární vazby příliš slabé a složité sloučeniny nejsou proto dostatečně stabilní. Ani takový nějaký primitivní život na planetě u Gliese 581 nemůžeme předpokládat. Takový život vyžaduje ke své evoluci čas, velmi mnoho času - miliardy let. Jenže v té době byl Gliese 581 velkou, masivní hvězdou, určit větší, než naše Slunce, a předpokládaná planeta se nemohla nacházet v jeho biosféře - byla příliš blízko. Že je v této biosféře dnes, nestačí ke vzniku života. Život totiž není založen pouze na uhlíku. Pro funkci nejrůznějších enzymů - katalyzátorů jsou nutné i těžké prvky, kovy. A ty ve vesmíru vznikají z Nov a vyskytují se ve větším množství teprve u druhé generace hvězd - té dnešní, která má svůj počátek asi před pěti miliardami let. Dřív vyšší organizovaný život podle toho, co dosud víme, vzniknout nemohl. Ani u Gliese 581! Planeta u červeného trpaslíka Gliese 581 je možná zajímavým objektem pro planetology. Z hlediska astrobiologie resp. hledání mimozemského života však předmětem zájmu může být jen stěží. Nakonec vzniká zajímavá otázka. Proč v poslední době stoupá počet senzací z oblasti vědy? Sotva mohou být pochyby o tom, že je to podmíněno se strany vědců honem za granty, se strany novinářů honem za senzací. Mediokracie, vláda tisku, zřejmě nabírá totalitní charakter. Zasahuje do stále hlubších sfér našeho života. Pod záminkou svobody tisku resp. projevu omezuje stále více všechny naše ostatní svobody, jako je třeba právo na soukromí či presumpce neviny... Projevuje se tu efekt neočekávaného. Jakmile stoupl zájem o vědu a vznikly dosud netušené možnosti jejího financování, souběžně se projevili vědci méně seriózní, ochotní i klamat veřejnost - ti vědu bulvarizují a ohrožují její úroveň... Po degradaci umění, kterou pozorujeme v bezduchých televizních seriálech nebo muzikálech nejnižší úrovně či na výstavách, které necouvnou ani před majestátem smrti - ohrožuje nás i degradace vědy?
