Na Merkuru nenacházíme malé sopky kilometrových rozměrů, ačkoliv na Zemi, Marsu i Měsíci je jich nepočítaně. Objasnit záhadu napomohli i vědci z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. „Zjistili jsme, že nepřítomnost atmosféry a slabší gravitace výrazně ovlivní dráhu letu částic vyvržené lávy. Zatímco částice na Zemi doletí jen stovky metrů daleko od místa exploze, na Merkuru jsou to až desítky kilometrů. Letící částice si totiž nemusí razit cestu atmosférou,“ vysvětluje Petr Brož, hlavní autor studie působící na Geofyzikálním ústavu Akademie věd České republiky.
„To, že částice doletí dále, znamená, že úlomky sopečných hornin jsou ukládány na mnohem větší plochu. Proto se v blízkosti sopečného kráteru nenahromadí dostatek materiálu, aby vznikl sopečný kužel v podobě, jak ho známe ze Země. Širší dolet sopečných částic proto způsobí, že případné sopky, budou několik desítek kilometrů široké, ale maximálně desítky metrů vysoké. Jejich tvar tak nebude příliš výrazný,“ doplňuje Ondřej Čadek z Katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, spoluautor studie.
Plný text tiskové zprávy Geofyzikálního ústavu AV ČR, ze které jsme citovali, najdeme zde.
Krtinu na trávníku rozeznáme zřetelně. Rozptýlíme-li její materiál po celé ploše zahrady, sotva si ho všimneme. Na Merkuru dokážeme rozeznat až větší sopky o průměru nad 15 km. Situaci změní evropsko-japonská sonda BepiColombo, která letos odstartovala k Merkuru. Dosáhne ho na konci roku 2025 a jeho povrch zobrazí v dosud nedosaženém detailu.
