Restaurátoři a znalci umění často pozorují drobné ďolíčky ve starých olejomalbách. Vyplňuje je měkká bílá hmota. Podle zjištění restaurátorky Petrie Noble z Rijksmuseum Amsterdam jde o olovnaté mýdlo. Mýdlem obecně rozumíme soli kovových iontů a vyšších monokarboxylových neboli mastných kyselin. Nejrozšířenější je mýdlo sodné, které používáme na mytí. Ve vodě nerozpustné hlinité mýdlo dříve sloužilo pro vodoodpudivou impregnaci tkanin. Základem olejomalby býval lněný olej, což je jako ostatní oleje ester glycerolu se třemi molekulami mastných kyselin. Oxidací a polymerací olej postupně zatuhne - olejomalba vyschne. Pomalu během dlouhých let vlivem tepla a vlhka se z polymeru uvolňují jednotlivé molekuly mastných kyselin, jež reagují s zinečnatými a olovnatými ionty z barevných pigmentů. Vznikající mýdlo se hromadí v malbě v drobných kapičkách, jejichž působením vzniknou prve zmíněné ďolíčky. Zatím nevíme, jak tomu zabránit. Jednoduché a univerzální opatrné omývání obrazů vodou by zvýšením jejich vlhkosti mohlo zrychlit produkci olovnatého mýdla, a tím situaci ještě zhoršit. Chemickou strukturu jedné z možných molekul olovnatého mýdla, linolátu olovnatého, vidíme na obrázku.