Nejrozšířenější chemickou zbraní mravenců je leptavá kyselina mravenčí HCOOH, kterou vylučují z jedové žlázy na konci zadečku. Podržíme-li ruku chvíli několik centimetrů nad mravenci lesními čile rejdícími na povrchu mraveniště, po přiložení k nosu ucítíme slabý typicky nakyslý pach kyseliny mravenčí HCOOH. Netřeba se obávat, je jí tak málo, že nás nemůže ohrozit. Pokud se přímého zásahu HCCOH obáváme, můžeme nad mraveništěm pohybovat kapesníkem. Mravenec argentinský (Linepithema humile, angl. Argentine ant) pracuje s ještě účinnější chemickou zbraní. Ze zadečku při útoku vylučuje dolichodial a iridomyrmecin. Na obrázku vidíme útok argentinského mravence na v Kalifornii žijící druh Pogonomyrmex californicus.

Chemickou strukturu chemických zbraní argentinského mravence vidíme na obrázku. Mají dráždivé účinky a zasažení mravenci se jeví dezorientovaní. „Výzkum experimentálně ověřil starší předpoklad, že argentinští mravenci používají při agresivních interakcích s jinými druhy mravenců sloučeniny produkované v zadečku (gaster). Používají tyto sloučeniny nejen k zneškodnění protivníka, ale také k tomu, aby přivolali z okolních lokalit další spolubydlící na pomoc v boji. Tyto sloučeniny by se mohly potenciálně použít jako návnada k přilákání argentinských mravenců k jedu, zatímco by současně působilo jako odstrašující prostředek pro neškodné domácí mravence,“ upřesňuje šéf výzkumu Dong-Hwan Choe z University of California v Riverside.