Tři miliony let mravenčí péče změnilo morfologii tropických epifytických rostlin rodu Squamellaria. Jako epifyty rostou neparaziticky na jiných rostlinách a nemají přístup k půdě. Dusíkaté živiny tudíž získávají převážně z trusu mravenců pomocí speciálních tělních výstupků, které mají výrazně silnější absorpční schopnosti než okolní tkáň. Spolužijící mravenci Philidris nagasau vyměšují jenom tam. Na oplátku poskytuje rostlina mravencům potravu a obydlí v tzv.domatiích. Domatia jsou speciální útvary na tělech rostlin, které vznikají jako úkryty pro drobné členovce, např. mravence, kteří na oplátku rostlinu chrání před housenkami. Mravenčí záchodky rodu P.nagasau najdeme přímo v mraveništi na vnitřních stěnách domatií Squamellarií.

„Domestikace rostlin mravenci vedla k více než dvojnásobnému zvýšení příjmu dusíku od mravenců. Těsná recyklace živin je významný přínos pro epifyty, kteří tak mohou žít v korunách stromů,“ vysvětluje smysl význam spolupráce spoluautorka výzkumu profesorka Susanne S. Renner z Ludwig-Maxmilians-Universität München. Oba zmíněné druhy žijí endemicky (výlučně) na souostroví Fidži v Tichém oceánu. Mravenci rostliny pěstují kvůli svému užitku podobně jako my ty své. Nejen, že dospělé Squamellarie hnojí, ale rozpoznají i její semena,o která pečují. Chrání je před predátory a vyrostlé klíčky rovněž přihnojují trusem.

Využívání jenom určitých míst k vyměšování je pro mravence zřejmě obvyklé. I nám jistě dobře známý mravenec obecný Lasius niger vyměšuje jenom na několika místech mraveniště. Proč trus neodstraňuje jako ostatní nečistoty, není jasné. Rovněž nevíme, proč nevyměšuje mimo mraveniště. Podle spoluautora výzkumu Tomera J. Czaczkese z Universität Regensburg „je také možné, že mravenci prostě nechtějí jít na záchod ven.“ Komu by se chtělo, zvláště když není hezky.