Pro vysvětlení schopnosti orientovat se při dlouhých přeletech tažných ptáků, stejně jako motýlů, byla navržena řada hypotéz, od zapamatování si tvaru pobřeží přes vnímání geomagnetického pole až po schopnost určit výšku Slunce podle úhlu polarizovaného světla. Nejnovější úvaha se týká schopnosti motýla Danaus plexippus (danaus stěhovavý), který urazí tisíce kilometrů při pouti z jižní Kanady a severních USA až do Mexika, spoléhat se na vnitřní biologické hodiny. Ty jim umožňují stanovit dráhu migrace vzhledem k výšce Slunce nad obzorem v kteroukoli denní dobu. Na fotografii vidíme samičku motýla danaus stěhovavý, foto Kenneth Dwain Harrelson, Wikimedia Commons, GNU Free Documentation License 1.2.
