Íránský učitel Akbar Rezaie z města Varamin 35 km jihovýchodně od Teheránu sestrojil jako učební pomůcku jednoduchého robota, který předvádí, jak se správně modlit. S jeho pomocí hodlá vzbudit zájem svých laxních žáků o žaček o náboženství, které vyučuje. Učitele i s jeho výtvorem si můžeme prohlédnout zde. Bude zajímavé sledovat, jak se k jeho výtvoru postaví konzervativní íránští ajatolláhové. Jde každopádně o zajímavý pokus, jak prostřednictvím stroje přitáhnout pozornost dětí k náboženství. Otázkou zůstává, zdali se tím pozornost žáků neupře spíše k rituálům než k etickému poselství. Možná by se pan učitel měl věnovat spíše výuce technických předmětů. Na obrázku vidíme buddhistický modlitební mlýnek, až do Rezaiova robota největší automatizaci v náboženství.
Zdeněk 1.3.2014: No, zajímalo by mě, jak se dívá někdo jiný na tuto tezi : modlitební mlýnek svým způsobem představuje technické zařízení, vlastně mobilní telefon - s vlastním generátorem (dynamo ap.)potřebné el.energie - točit se má proti směru hodinových ručiček při odříkávání modlitby, ovšem nutno neopomenout dovnitř mlýnku vložit papírek velmi specifických vlastností - s textem těch modliteb (SIM-kartu). Připadá to jen mě přinejmenším podivné, že všechno, čemu pořádně nerozumíme, shrneme pod pojem kultovní předmět, zvyk, náboženská praxe?
2.3.2014:Tak já Vaší tezi v prvé řadě nerozumím. Tvrdíte, že modlitební mlýnky jsou komunikační zařízení, jejichž podstatu nechápeme, nebo že mobilní telefony jsou kultovními předměty? Nebo obojí?
Zdeněk 2.3.2014:Delší čas mi vadí, že vše, co dobře nechápeme, šmahem nazveme kultovním předmětem. Já porovnávám ty modlitební mlýnky s mobilními telefony. . Ty mlýnky mají plnit funkci v podmínkách, kdy není k dispozici zdroj v podobě baterie a elektrická síť k jejich dobíjení, plní svou funkci jen v případě, že se budou točit ( s pomocí závažíčka na šňůře) vždy jedním směrem, což mě navedlo na princip dynama (třeba na jízdním kole), a pouze s vloženým uvnitř textem modlitby - tj. analogií SIM karty. No a že vše vypadá, jako odpozorovaná kdysi dávno praktika od návštěvníků, zřejmě vyspělejších, kteří improvizovali v havarijních podmínkách prostředí, ve kterém se ocitli, a takto komunikovali se svým centrem a mezi sebou, přičemž místní obyvatelstvo si to vyložilo jako komunikaci jim neznámou řečí s bohy - s kým také jiným, když nebyli vidět.
3.3.2014: Máte pravdu, že označení kultovní předmět se zhusta používalo k označení všeho, o čem jsme nevěděli, k čemu slouží. Jako kultovní předměty byly označeny i archeology nalezené zbytky elektrického článku. Na druhou stranu u modlitebních mlýnů víme zcela přesně, k čemu slouží. Jsou to kultovní předměty, jak se může každý přesvědčit a každý buddhista vám to potvrdí. Jejich analogie s komunikačním zařízením je sice zajímavá, ale povrchní a naprosto neodůvodněná. Zakládáte ji pouze na jakési vnější podobě. Žádný jiný důvod k tomu není. Tato hypotéza nic nového neobjasňuje, nic nepřináší. Věda se drží své osvědčené metodologie, podle níž se za správné pokládá to nejjednodušší postačující vysvětlení.
Petr 5.3.2014: Podle Vaší rady se mnoho lidí modlitebním mlýnkem "nedovolá" a okolní lidé (aspoň ti, kteří nebudou znát Vaše rady) na ně budou pohlížet dost divně. Otáčet je totiž potřeba u většiny "operátorů" (snad kromě Simhamukhových uctívačů) směrem, jakým slunce putuje po obloze, tedy na severní polokouli, kde je "mobilní síť" mlýnků nejhustší, po směru hodinových ručiček.
Zdeněk 8.3.2014:Nemám problém s vámi souhlasit, ale zřejmě jsem z akademické půdy už značně dlouho, abych na vše hleděl jen čistě racionálně. Uvedu jen jedno, co mě také přivedlo k mé úvaze : Psal se r. 1996, místo se jmenovalo Leptokaría, pod horou Mytikas v pohoří Olymp. V blízkosti se nachází další sídlo, nikoliv pobřežní, jmenuje se Litochoro. Na pláži se mezi námi po celou dobu pobytu pohyboval človíček, o kterém jsme se pak dozvěděli, že byl frekventantem ústavu z toho Litochora, kde se nachází podobné zařízení, jako v Bohnicích nebo Dobřanech. Ten měl neustále u ucha hrající tranzistorák a velmi živě si s ním povídal, s gestikulací až názornou. podotýkám, že až s odstupem několika dní mi došlo, že napodobuje své okolí, neustále hovořící do černé krabičky, mobilního telefonu, používání kterého na rozdíl od ČR tehdy v Řecku bylo už daleko širší. A hlavně prudce módní, takže kdo mohl, neustále někomu volal Prostě si to ten drobný kudrnatý člověk vyložil značně po svém, a použil k tomu velmi podobný, i když poněkud větší atribut, který mu byl dostupný.. No, něco se mě trochu dotklo, a to, že každý buddhista mi potvrdí, že je to kultovní předmět, a že slouží výhradně k modlení. No, ale už nedoloží jeho historii a původ. Připadá mi to trochu jako axiom, který zpochybňovat není rozhodně dopručováno, a najmě se nedoporučuje vysmívat absenci jeho důkazu. Ale podotýkám ještě jednou, že jsem díky Vám zase o trochu dál.
