Zoologové měli v obojživelnících z čeledi mločíkovitých (Plethodontidae) celkem jasno. Tito tvorové jsou reprezentováni 360 druhy a představují tudíž plné dvě třetiny z 522 popsaných druhů mloků. Vědci předpokládali, že se předci současných zástupců čeledi Plethodontidae vyvinuli v potocích a říčkách Apalačských hor a v následujících 100 až 150 milionech roků prodělali široké spektrum evolučních proměn. Jsou například jedněmi z mála suchozemských obojživelníků, kteří nemají vyvinuty plíce a dýchají kůží a sliznicí tlamy. Čeleď Plethodontidae vykazuje největší druhovou pestrost na jihu Apalačských hor, a tak by měla být jejich domovina logicky právě tam. Vývojový strom mločíků se zdál díky tomu pevně narýsován, i když drobné korekce v něm nikdo nemohl vyloučit. Nyní ale prodělává tato systematická skupina hotové zemětřesení. Postarali se o něj genetici, jmenovitě Rachel Muellerová z University of California v Berkeley.
Rachel Muellerová analyzovala v laboratoři profesora Davida Wakea mitochondriální dědičnou informaci 22 druhů čeledi Plethodontidae a navíc studovala i DNA pěti dalších mloků z jiných čeledí. Pak vytvořila vývojový strom založený nikoli na tradičních morfologických znacích, ale na postupných změnách dědičné informace. Ten zbořil představy o blízké příbuznosti mločíků řazených do společných taxonomických skupin. Jako nesprávný se ukázal i donedávna nezpochybnitelný názor, že kolébka mločíků leží v Apalačských horách. „Jediné, co můžeme potvrdit je jejich severoamerický původ,“ říká o mločících Rachel Muellerová. „Podle všeho dnes nacházíme tyto obojživelníky úplně jinde, než původně žili. Klima a geologické podmínky se od jejich vzniku změnily natolik, že se nám areály jednotlivých druhů pomíchaly.“ Zdaleka to neznamená, že genetici podobným způsobem „překopou“ i jiné části vývojového stromu pozemského života. Tento překvapivý objev publikovaný v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences nás spíše nabádá, abychom si dávali pozor při výběru morfologických znaků, podle kterých určujeme příbuznost mezi organismy. V případě mločíků, kde sloužila jako jedno z vodítek například stavba jazyka, sáhli vědci při volbě klíčových systematických znaků zjevně vedle.
