Novou metodu, jak aktuálně nastavovat průhlednost oken vynalezli Samuel Shian a David R. Clarke z Harvard University. Jejich absorbanci zvýší změna hladkého povrchu polymeru na nepravidelně drsný působením elektrického pole. Celek je vlastně extrémně tenký kondenzátor, který pokrývá jeden povrch celé skleněné tabule. Obě jeho elektrody tvoří pletivo ze stříbrných nanodrátů o průměru 90 nanometrů a délce 20 až 60 mikrometrů. Mezi nimi leží tři vrstvy polymeru. Prostřední tvoří 13 mikrometrů silný tuhý polyethylen tereftalát, mechanicky napnutý před nanesením obou krajních vrstev, každá z 50 mikrometrů silného polyakrylátu. Při vložení elektrického pole mezi elektrody se polyakrylátové vrstvy rozpínají, zatímco prostřední svůj tvar nemění. To vede ke vzniku mikrodeformací po celém povrchu, v důsledků čehož se stane matnějším. Změnu vidíme na mikroskopickém snímku elektrody za stříbrných nanodrátů na plastovém povrchu. Nahoře (a) je relaxovaný stav bez elektrického napětí, dole (b) po vložení elektrického pole 110 V/µm (obr. Samuel Shian and David R. Clarke, "Electrically tunable window device," Opt. Lett. 41, 1289-1292, 2016). Stávající technologie nastavení absorbance využívají kapalných krystalů obdobně jako displeje nebo elektrochromních sloučenin, jež při průchodu elektrického proudu mění barvu (např. oxid wolframový WO3).
