Vypouštění sond do meziplanetárního prostoru a k tělesům sluneční soustavy je velmi nákladné, neboť vyžaduje značné množství energie - tedy paliva pro raketové motory. Technici proto usilují o to, jak spotřebu snížit. Doposud se to dělá pomocí tzv. prakového efektu neboli gravitačního manévru. Sonda se při něm navede k vhodné planetě takovým způsobem, aby při setkání od planety získala potřebné množství energie. Druhý, nový způsob - meziplanetární dálnice - volí pro sondu dráhu tak aby procházela oblastmi kolem Lagrangeových bodů (libračních bodů). Každá planeta má totiž se Sluncem celkem pět takových bodů, v nichž se gravitace obou těles vyrovnávají. Sonda při průletu v okolí Lagrangeova bodu prochází sníženým, případně velmi nízkým gravitačním polem, takže nemusí překonávat sluneční gravitaci. Body jsou nazvány podle francouzského matematika a fyzika (Joseph-Louis Lagrange), který jejich vlastnosti odvodil při řešení problému tří těles.

Po meziplanetární dálnici se již pohybuje sonda Genesis určená k výzkumu slunečního větru. Její dráha byla vypočtena softwarem, který napsal Martin Lo z Jet Propulsion Laboratory. První sondou, která využila energeticky nenáročnou cestu okolo Lagrangeova bodu byla International Sun-Earth Exploer 3 v roce 1987.