Experimenty, které provedli Christian Wuttke a Arno Rauschenbeutel z Technische Universität Wien (Vídeňská technická univerzita), s vláknem oxidu křemičitého o průměru 500 nm ukázaly, že Planckův popis záření černého tělesa neplatí pro objekty o rozměrech menších, než je vlnová délka elektromagnetického vlnění. Je-li předmět menší, než vlnová délka dopadajícího záření, nemůže ho pohltit a ani takovou délku vyzářit. Původní Planckův popis takovou situaci neřeší, byť na tehdejší dobu šlo o průlomový přístup, který založil kvantovou mechaniku. Klasická fyzika není schopna vyzařování těles popsat. K tomu bylo třeba přijmout Planckem učiněný předpoklad, že energii lze vyměňovat po kvantech a nikoliv spojitě. Plně se potvrdili výsledky Chrise Regana a jeho kolegů z University of California v Los Angeles, kteří pozorovali anomálie ve spektru uhlíkových nanotrubic o průměru 100 nm.

Popsané pokusy mohou vést k renesanci klasických žárovek se žhaveným vláknem. Jejich hlavním problémem a zdrojem nehospodárnosti je, že maximum jejich záření se nachází v infračervené části spektra, která hřeje, ale nevidíme ji. Vlákno o průměru 500 nm nemůže emitovat infračervené záření, protože jeho vlnová délka je podstatně delší.