Edward Bryant z australské Wollongong University se domnívá, že naše znalosti o tsunami, ničivých vlnách, které mohou vzniknout při zemětřesení, podmořském sopečném výbuchu nebo gigantickém sesuvu dna, jsou zcela nedostatečné, hlavně pokud jde o jejich velikost. Z historické doby máme zejména z Japonska řadu záznamů o tsunami, které způsobily mnoho škod a za posledních 2000 let zabily odhadem na půl milionu lidí. Podle Bryanta však může rychlostí přes 150 km/hod přiřítit megatsunami, mnohem větší vlna, než jsme kdy zaznamenali.
Předpovídání katastrof je velmi populární a proroků špatných zpráv mnoho. Nicméně Edward Bryant pro svá tvrzení předkládá i důkazy, a to dvojího druhu. Uvádí totiž, že se mu na pobřeží Austrálie podařilo najít stopy po tsunami, která se převalila přes pobřeží vyšší než 100 metrů a vytvořila na něm duny ze štěrku. I samo utváření pobřežních útesů se podle něj nedá vysvětlit jinak. Obdobné útvary najdeme i v severovýchodní Skotsku. Druhý pramen informací představují legendy přírodních národů. O tom, že může jít o docela smysluplný zdroj, svědčí vyprávění indiánů kmene Kwenaitchechat.. Z rozboru jejich legend lze určit, že počátkem roku někdy na začátku 18.století došlo v Oregonu, kde žijí, k velkému zemětřesení, které vyvolalo i tsunami. Z indiánských legend lze totiž roční období určit mnohem snadněji, než konkrétní rok. Na druhém pobřeží Pacifiku, v Japonsku, jež v té době bylo již stovky let organizovaným státem, existují záznamy o tsunami z ledna 1700. Nutno podotknout, že japonský záznam byl nalezen až po určení data z pověstí, a nikoliv naopak. Z tohoto pohledu asi nelze brát výklad mýtů původních obyvatel Austrálie a Nového Zélandu o velké tsunami někdy kolem roku 1500 tak úplně na lehkou váhu. Jaký význam však mají podobné výzkumy? Co můžeme dělat, když se od moře přivalí obrovská vlna, která smete jakýkoli lidský výtvor? Jedinou šanci představuje včasná evakuace, takže v ohrožených oblastech by mělo smysl připravovat únikové cesty, ale i obyvatelstvo. A samozřejmě je důležitý systém včasného varování.
7.10.2015: Důkazy o další megatsunami nalezl na největším kapverdském ostrově Santiago Ricardo Ramalho z newyorské Columbia University se svými kolegy. Na jeho západním pobřeží najdeme do vzdálenosti kolem 600 m ohromné úlomky mořských usazenin, nejtěžší z nich váží 770 tun. Jeden z nich vidíme na fotografii Ricarda Ramalha. Něco takového mohla dokázat vlna vysoká při pobřeží zhruba 250 m. Nejspíš vznikla před 73 tisíci lety, když se do moře zřítila část stratovulkánu na sousedním ostrově Fogo, vzdáleném 55 km východně. Do moře tehdy najednou žbluňklo 160 krychlových kilometrů sopečných hornin. A to už způsobí pořádné šplouchnutí! Fogo dodnes představuje jednu z nejaktivnějších ostrovních sopek na světě. Vybuchuje zhruba každých 20 let, naposledy na podzim 2014.
