Již přes padesát let víme, že částečky kovů o mikrometrových rozměrech jsou poměrně pevnější než velké kusy stejného materiálu. Teprve nyní se týmu amerických vědců z několika akademických i průmyslových pracovišť pod vedení Andrewa Minora podařilo tento jev objasnit. Stlačování niklových sloupečků o průměrech mezi 150 a 400 nm diamantovým hrotem pozorovali elektronovým mikroskopem a zjistili, že veškeré poruchy krystalové struktury se velmi rychle posouvají k povrchu vzorku, kde vlastně vymizí. Během krátké doby hustota poruch krystalové mřížky poklesla o 15 řádů. Právě takové poruchy výrazně snižují pevnost krystalických materiálů, takže jejich vymizení musí vést k jejímu zvětšení. Tento jev nebyl doposud nikdy pozorován, protože se projevuje jen u velmi nepatrných vzorků, jejichž poměr povrchu k objemu je velký. Pro změnu proces snižování hustoty poruch krystalové mřížky tepelným zpracováním kovu známe již velmi dlouho. U železa a oceli hovoříme o kalení a popouštění a jde o velmi staré kovářské techniky, pocházející ještě z dob, kdy o krystalové mřížce nikdo nic nevěděl.