Domácí kočičky představují extrémní hrozbu pro drobné tvory v nejbližším okolí. Kočka domácí (Felis catus) je domestikovaný druh vzniklý z kočky divoké (Felis silvestris). Přes veškeré krmení granulemi a dalšímii dobrůtkami nejvyšší kvality podléhá lovecké vášni stejně jako kočka divoká. Uloví, na co přijde, protože ji to baví. Zabijí pro zábavu, můžeme-li tak označit instinkt vycházející z kočičího mozku, nikoliv kvůli hladu. Zajímá-li vás příroda v nejbližším okolí, držte kočky raději doma.
„Domácí kočky krmíme, takže zabíjejí denně méně zvířat než divoké. Jejich teritoria jsou velmi malá, což koncentruje působení. V některých oblastech je vysoká i hustota domácích koček,“ vysvětluje Roland Kays ze Státní univerzity v Severní Karolíně v Raleighu. Sledování 925 domácích mazlíčků vybavených GPS v šesti zemích ukázalo, že loví zpravidla na ploše výrazně nižší než kilometr čtvereční. Přeci se nebudou příliš vzdalovat od domu, kde dostávají potravu! Soustředěné úsilí několika koček na malé ploše drobné obratlovce doslova decimuje.
Každá mince má dvě strany. Kočkám možná vděčíme za mnohé. Není vyloučeno, že zabijácké sklony koček umožnily růst naší civilizace. Masakry hlodavců umožnily vytvářet rozsáhlé zásoby zrní, které kráčely ruku v ruce s organizací společnosti. Bez koček by hromady zrní naplnily žaludky nesčetných hlodavců, a nikoliv našich předků. S klesajícími zásobami obilovin by mizela i moc starověkých panovníků. Snad proto byla kočka ve starém Egyptě uctívaným tvorem.
