Letošní Annual Meeting of ESHRE 2011 (European Society of Human Reproduction and Embryology), konané ve dnech 3. - 6. července ve Stockholmu, bylo podle mého názoru vyjímečně přínosné pro teorii i praxi. Zaujaly mě zejména přednášky z reprodukční genetiky, které přinesly nové poznatky o mechanismech vzniku lidských aneuploidií v embryích (T. Hassold, Aneuploidy in humans: what we know and what we wish we knew), o přítomnosti segmentálních nerovnováh (D. Wells, Segmental chromosome imbalance in human oocytes and preimplantation embryos: incidence, origin and clinical relevance). Ocenil jsem ovšem zejména pokrok v preimplantační genetické diagnostice pomocí aCGH (array Comparative Genomic Hybridization - mikročipy). Ta už se stala standardem nejen v diagnostice aneuploidií (nesprávný počet chromosomů) a delecí (chybění části chromosomů), ale i nebalancovaných translokací (přestavby chromosomů, kde část genetického materiálu chybí nebo přebývá; P. Colls, PGD for translocations using array comparative genome hybridization), což potvrdilo i naše vlastní zkušenosti v této oblasti. Velkým trendem je také časosběrné snímkování vývoje časných lidských embryí pěstovaných pro páry s poruchou plodnosti, které umožňuje zachytit odchylky od normálního vývoje embryí, například nepravidelné dělení, které vede ke vzniku neživotaschopného embrya. Zdá se, že získáváme další metodu pro výběr toho "pravého" embrya, jehož přenosem docílíme s velkou pravděpodobností otěhotnění na první pokus. Na obrázku je zdola nahoru zachycen vývoj embrya od jednobuněčného stadia, přes vznik prvojader, až do stadia 8-buněčného. Na pravém okraji každého snímku je časový údaj.
