Modifikovanou elektrodu, která katalyzuje elektrolýzu vody, vyvinul tým Zhifenga Rena z University of Houston v Texase, ve kterém působili i experti z Caltechu v Pasadeně. Základem je extrémně porézní nikl, který můžeme označit i jako niklovou pěnu. V inertním argonovém prostředí bez přítomnosti kyslíku ji působením selenových par převedli za teploty 600oC na neobvyklou sloučeninu selenid nikličitý NiSe2. Vyznačuje se vysokou vodivostí, porézní strukturou a velkým povrchem, což jsou pro katalyzátory žádoucí vlastnosti. Dále na něj působili roztokem tetrathiomolybdenanu amonného (NH4)2MoS4 v dimethylformamidu (CH3)2NCHO. Po vysušení následovala opakovaná selenidace doprovázená tepelným rozkladem, tentokrát za o něco nižší teploty 500oC. Výsledkem byl skelet z NiSe2 pokrytý vrstvou selenidu sulfidu molybdeničitého MoS2(1-x)Se2x. Nový katalyzátor funguje o něco hůře než platinová elektroda, je však výrazně levnější. Vodík stále získáváme z 95% z uhlovodíků z ropy, tedy z neobnovitelného zdroje. Elektrolýza vody kvůli své vysoké ceně nemůže konkurovat. Snížení napětí nutného pro elektrolytické štěpení molekul vody pomocí katalyticky fungujících elektrod znamená snížení spotřeby elektřiny, a tím i nižší cenu. Proto se studiem této problematiky zabývá řada elektrochemických týmů. Snímky povrchu hotového katalyzátoru pořízené rastrovacím elektronovým mikroskopem najdeme na obrázku. Obě fotografie se liší měřítkem. U horní je bílá úsečka vpravo dole dlouhá 50 mikrometrů, u dolní 1 mikrometr. Upraveno podle Zhou, H. et al. Efficient hydrogen evolution by ternary molybdenum sulfoselenide particles on self-standing porous nickel diselenide foam. Nat. Commun. 7:12765 doi: 10.1038/ncomms12765 (2016).
