V dnešní poušti Gobi existoval na konci poslední doby ledové ledovec, který maximální velkosti dosáhl před 7.500 lety, kdy ostatní již dávno ustupovaly. Teorie, že růst a tání ledovců řídí pouze teplota, neplatí zřejmě stoprocentně. Významnou roli hraje vlhkost. Tání ostatních ledovců mohlo dodat vlhkost rostoucímu šťastlivci. Např. současné zmenšování ledovce na vrcholu afrického masivu Kilimandžáro způsobuje nedostatek vlhkosti. Vykácení deštného pralesa při úpatí podstatně snížilo množství vodní páry, které vystoupá až k vrcholu.

Kdy zmizel ledový pokryv, lze přesně určit pomocí berylliového datování. Působením kosmického záření vzniká v povrchové vrstvě hornin štěpením jádra kyslíku ¹⁶O radioaktivní izotop ¹⁰Be s poločasem rozpadu 1.390.000 let. Pod ledovcem nevzniká, protože masa ledu kosmické záření zachytí a do podloží nic nepropustí. Z rozdílů v koncentraci beryllia 10 v povrchových vrstvách terénu lze odhadnout, které jeho části a jak dlouho pokrýval ledovec. Vliv ledovce na vznik ¹⁰Be pomocí kosmického záření schematicky znázorňuje animace.

Na obrázku vidíme Jigjidsurengiina Batbaatara z University of Washington v Seattlu, jednoho z autorů výzkumu, při odběru vzorků pro berylliové datování z balvanu dovaleného ledovcem do pouště Gobi za poslední doby ledové (foto Alan R.Gillespie, University of Washington).