Evoluci obvykle chápeme jako vertikální přenos znaků z rodičovských na dceřiné buňky, doprovázený mutacemi, které se v potomstvu mohou projevit pozitivně a vést po čase ke vzniku nového druhu. Je však třeba si uvědomit, že i horizontální přenos je významný. Nejde jen o vznik mitochondrií, chloroplastů, možná i peroxisomů, ale v každém případě buněčného jádra, kteréžto organely všechny vznikly pohlcením jedné buňky druhou a následnými změnami v genetickém vybavení i v umístění různých genů v buňce. Horizontální či laterální přenos částí DNA a tedy genů je v evoluci velmi častý. Detailní studie mořského prvoka Bigelowiella natans patřícího do oddělení Chlorarachniophyta ukázala, že 21 % proteinů tohoto organismu je odvozeno z řas kmene Streptophyta, z ruduch Rhodophyta a z řas s rudými endosymbionty, a dokonce z bakterií. Rozdíly v obsahu „cizích“ genů či proteinů jsou však mezi různými organismy velmi značné. Zelená řasa Chlamydomonas reinhardtii z téhož biotopu nenese žádné stopy po laterálním přenosu genů.