Amatérský podvodní archeolog Simon Luca Trigona nalezl v hloubce 200 m u ligurského pobřeží vrak velké římské nákladní lodi s velmi zajímavým nákladem. Tvoří ho na 3.000 amfor s rybí omáčkou zvanou garum. Šlo o velmi oblíbené dochucovadlo antického světa, které vznikalo fermentací rybích zbytků. Součástí dálněvýchodní kuchyně je do dnešních časů. Rybí omáčka chutná podobně jako známější omáčka sojová nebo naše magi. Výrazná chuť ve všech případech vzniká rozkladem bílkovin z nasolených vysušených tkání různého původu. U magi přirozenou fermentaci nahradila rychlejší tepelná hydrolýza jinak nepoužitelných živočišných bílkovinných zbytků kyselinou chlorovodíkovou. V římském Středomoří se s rybí omáčkou zřejmě čile obchodovalo, protože nalezené potopené plavidlo dosahuje délky 30 m. V antice šlo o velkou obchodní loď. Patří mezi pět největších vraků kdy nalezených římských obchodních lodí. K této kulinářské katastrofě došlo někdy během prvních dvou století našeho letopočtu. Na obrázku vidíme římské fermentační nádrže na výrobu rybí omáčky v Portugalsku (foto Igiul, via Wikimedia Commons).
15.2.2016: Jak ukazují archeologické výzkumy Adama Boethia ze švédské Lundské univerzity, kvašení ryb je dosti stará technologie. Na východním pobřeží Švédska identifikoval zbytky 9.200 let staré kvasírny ryb. Jde o tak staré zařízení, že pochází až z mezolitu, střední doby kamenné, a nikoliv z neolitu, mladší doby kamenné. Naši předci ryby nejspíše nejdříve kvasili kvůli konzervaci, výroba ochucovadel přišla na řadu až později.
