Za celých pět set milionů let evoluce obratlovců se objevil pouze jediný, který ve svém oku využívá k vytvoření obrazu také zrcadel. My všichni ostatní používáme čočky. V zásadě jde o dva rovnocenné způsoby zobrazování. Čočky využívají lomu světla, zrcadla odrazu. V některých lidských vynálezech najdeme čočky (brýle, menší dalekohledy), v jiných zrcadla (hvězdářské teleskopy). Evoluce obratlovců se až na rybu strašíka hnědorypého (Dolichopteryx longipes) přidržela čoček. Zmíněnou výjimku můžeme vylovit z hloubek okolo 1.000 ve vodách pacifického souostroví Tonga. Na první pohled působí dojmem, že má očka čtyři. Ve skutečnosti jsou jen dvě, každé z nich rozdělené na dvě části. Jednou části pomocí čočky sledují dění nad ním, tedy odkud dopadají nepatrné zbytky světla z hladiny. V druhé části najdeme zrcadlo z uspořádaných vrstev krystalů guaninu. Sleduje prostor pod rybou, odkud přicházejí jen občasné záblesky světla způsobené bioluminiscencí živočichů. Ty pak směřuje do vlastního rybího oka. Přestože druh samotný známe 120 let, teprve nyní prof. Hans-Joachim Wagner z Eberhard Karls Universität Tübingen chytil jeden živý exemplář. Jeho kolega Dr.Tammy Frank pomocí fotografií z různých směrů objasnil toky světla v oku strašíka.
21.3.2014: Obdobné uspořádání oka je zřejmě společné všem strašíkům. U strašíka natalského (Rhynchohyalus natalensis) uloveného nedávno v Tasmanově moři mezi Austrálií a Novým Zélandem podobné oko popsal rovněž prof. Hans-Joachim Wagner se svými kolegy. Vidíme ho na obrázku ze sbírek Museum of Comparative Zoology, Harvard University.
7.1.2018: Vytvoření zobrazení v oku pomocí zrcadla nevyužívají jenom strašící. Vývojově jde o mnohem starší koncept. Najdeme ho i u hřebenatek, konkrétně hřebenatky svatojakubské (Pecten jacobaeus, angl.Saint James scallop), které pojídáme jako mušle svatého Jakuba. Ve svých dvou stovkách očí využívá rovněž zrcadel z 20 až 30 vrstev krystalického guaninu. Mlž obdržel své jméno podle apoštola sv.Jakuba Staršího neboli Většího, jehož otcem byl rybář Zebedeus.
