Zajímavé výsledky přinesl rozsáhlý výzkumu říčních sedimentů v údolí horní Rhony a Ženevském jezeře. Oproti očekávání tající alpské ledovce uvolňují tolik bahna, písku a štěrků, že množství sedimentů roste, zatímco by mělo klesat kvůli rostoucímu počtu přehrad malých vodních elektráren na přítocích Rhony. Nárůst usazenin v Ženevské jezeře způsobila i hospodářská krize roku 2008. S.N.Lane z Lausanské univerzity vysvětluje: „Ve Valais společnosti těží písek a štěrk přímo z řeky Rhony, aby je použily jako součást stavebních materiálů, např. betonu. Když omezily své těžební aktivity, více sedimentů dosáhlo Ženevské jezero. Z našich dat to vidíme naprosto jasně.“

Jde o vůbec první tak rozsáhlý výzkum říčních usazenin. Vědci využili jak starších výzkumů a záznamů kantonu Valais a elektrárenských společností, tak hlavně prací přímo v terénu. Drony a pevné kamery sledovaly a mapovaly množství sedimentů v tocích a jejich usazování. Starší sedimenty studovali standardně pomocí vrtů. K datování vrstev použili radioaktivní izotop cesium 137, které vzniká štěpením uranu 235 v jaderných zbraní a reaktorech. Staří všech vrstev určili vztažením ke třem jasně identifikovatelným vrstvám s nejvyšším obsahem cesia 137. Nejstarší je z roku 1954 v důsledku jaderných testů v atmosféře, další z roku 1964, kdy došlo k nejvyššímu spadu z těchto testů. Nejmladší vrstva pochází z roku 1986 a cesium v ní pochází z vybuchlého Černobylského jaderného reaktoru.

Sedimenty zvyšují dno a tím i hladinu řeky, čímž narůstá rozsah záplav. Situaci může ještě zhoršit nenadálý příval bahna, štěrku, písku a kamenní, který z dříve usazených sedimentů vytvoří povodňová vlna. Ve Valais k tomu došlo v roce 2011 a dříve lokálně v Brigu, hlavním městě kantonu, v roce 1993. Zmapování usazenin a průběhu jejich vzniku může tuto hrozbu zmírnit.