Na Zemi je zvětrávání povrchu naprosto běžným jevem. Počasí na něm zanechává své výrazné stopy. Nicméně ke zvětrávání dochází i v kosmickém prostoru, kde žádné počasí ani podnebí nehrozí. Povrch těles bez atmosféry, jako je např.Měsíc, Merkur nebo asteroidy, pomalu tmavne a získává červený odstín. Způsobují to částice elementárního železa o průměru do 50 nm. Otázka je, jak vznikají. V úvahu přichází několik možností, které mění tvářnost povrchu kosmických těles: meteority a mikrometeority, ultrafialové nebo kosmické záření a sluneční vítr. Kimberly Kuhlman z Planetary Science Institute v Arizoně spolu s kolegy z University of Wisconsin-Madison provedla experimenty, které ukazují, že zodpovědný je právě sluneční vítr. Jde o proud nabitých částic, které rychlostí zhruba 450 km/s vylétají ze Slunce. Během experimentů ho napodobili pomocí vodíkových a heliových iontů z plazmatu. Nechali je dopadat na terčíky z orthopyroxenu (Mg,Fe)SiO₃, což je na pevných kosmických tělesech dosti běžný minerál. Dopadající nabité částice v něm zpřetrhají chemické vazby. Vodíkové ionty se navážou na uvolněné kyslíkové atomy za vzniku hydroxylových radikálů OH nebo vody H₂O. Zredukují tak Fe²⁺ na elementární železo Fe. Jeho uvolněné atomy se pak samy shlukují do klastrů. Skutečnou barvu měsíčního povrchu vidíme na notoricky známém snímku vycházející Země nad měsíčním horizontem, který pořídila posádka Apolla 11 v roce 1969 (foto NASA).