Mořské korály žijí ve velkých koloniích v symbióze s jednobuněčnými řasami. Poodhalit přesný mechanismus vzájemné spolupráce se podařilo teprve nyní. Odpadní produkt metabolismu korálů je jedovatý amoniak jako u všech vodních tvorů. Recyklují ho s pomocí glukózy, kterou produkují fotosyntetické symbiotické řasy. Vytváří z něj organické sloučeniny dusíku, prekurzory nezbytných aminokyselin a bílkovin. Experimenty proběhly s korály rodu Aiptasia a řasami čeledi Symbiodiniaceae. Jako korály označujeme některé mořské žahavce z třídy korálnatců (Anthozoa). „Naše výsledky ukazují, že soutěž o dusík je klíčový proces symbiózy korálů a řas. Vhled do něj nám pomůže porozumět vznikajícím problémům, pokud je tento vztah vystaven stresu,“ říká první autor publikace Guoxin Cui z Red Sea Research Center.
Korály jsou zřejmě mnohem životaschopnější organismy, než jsme předpokládali:
akademon.cz 31.8.2019: Korály přežívají
akademon.cz 19.8.2018: Korály se přizpůsobují
Šestnáct let pozorování druhu turbinatka protáhlá (Cladocora caespitosa) na nečetných těžce poškozených středomořských korálových útesech ukazuje, že úspěšně regenerují. Z dříve zcela zničených ploch zatím korály znovu obsadily 13%. Nic moc, ale lepší než nic. „Naše výsledky poprvé ukázaly, že větevníci mají účinné strategie přežití, které jim pomáhají vzpamatovat se ze změn prostředí,“ uvádějí autoři výzkumu Diego K. Kersting (Freie Universität Berlin) a Cristina Linares z Universitat de Barcelona. Korály větevnící (řád Scleractinia, angl. cushion coral, něm. Steinkorallen) mají vždy počet ramen dělitelný šesti.
Vyhráno ale není. Korály pořád ohrožují nejrůznější nebezpečí. Terénní výzkum na západním pobřeží indonéského ostrova Lombok odhalil, že na hynutí tamních korálů má značný vliv sladká voda vyvěrající z pramenů nehluboko pod hladinou moře. „Tato voda je obvykle silně znečištěná a velmi bohatá na živiny, jako jsou dusičnany nebo fosforečnany, protože nese hnojiva a odpadní vody z průmyslu, zemědělství a sídel. Lombok a mnoho dalších ostrovů v regionu nemají prakticky žádné čistírny odpadních vod,“ vysvětluje první autor publikace Till Oehler z Leibniz-Zentrum für Marine Tropenforschung v Bremen.
