Ukazuje se, že signální molekuly hrají podobnou úlohu u bakterií, živočichů i rostlin. Tak jako savci disponují složitými endokrinními sítěmi, v nichž hormonální signály modulují stovky biologických pochodů, jako je buněčná diferenciace, reprodukce a imunitní odpověď, bakteriální dráhy zvané QS (podle quorum sensing, čili vnímání potřebného počtu) umožňují registrovat hustotu buněk v suspenzi a podle toho ovlivňovat tvorbu proteinů. Bakterie si předávají informace a koordinují činnost při tvorbě biofilmů, přenosu DNA a způsobování infekcí. Je známo několik látek, které působí jako bakteriální signály. Acylované homoserinlaktony AHL (například oxododekanoylhomoserinlakton z Pseudomonas aeruginosa) difundují bakteriální membránou a jsou buď specifické pro jediný druh nebo více druhů bakterií. Autoinduktor 2 (AI-2) je považován za univerzální induktor, syntetizovaný v řadě bakterií a vnímaný stovkami dalších. Jde tu o protein o 166 aminokyselinových zbytcích včetně tří cysteinů. Zdá se, že kromě vlivu na produkci faktorů virulence mohou autoinduktory ovlivňovat genovou expresi hostitelských organismů. Nejen živočichové, i rostliny produkují látky podobné AHL, kde jsou užitečné pro potlačování infekce.