Většinu jevů ve fyzice jsme zpravidla nejprve pozorovali v jejich klasické podobě a teprve později v jejich kvantově mechanickém uspořádání. Obráceně je tomu u Casimirova jevu, což je přitahování vodivých povrchů díky elektromagnetickým fluktuacím vakua (podrobněji viz akademon.cz 6.11.2001). Němečtí fyzikové ze Stuttgartu pod vedením Clemense Bechingera experimentálně prověřili formálně obdobný jev, jež však způsobují klasické fyzikální interakce. Sledovali přitahování polystyrénových kuliček o průměru 3 mikrometry v tenké skleněné trubici naplněné směsí vody a 2,6-lutidinu (2,6-dimethylpyridin) poblíž její kritické teploty (34 ^oC), při níž mizí rozdíl mezi kapalinou a plynem stejného složení. Ve zkoumané směsi dochází ve studované oblasti teplot k oddělování obou složek, přičemž vznikají rychle se měnící oblasti tvoření vždy jednou složkou. Vzhledem k tomu, že interakce pevných povrchů s vodu a 2,6-lutidinem jsou odlišné, výsledkem je přitažlivá síla o velikosti asi 600 fN. Tak nepatrnou sílu se jim určit z nepatrných pohybů plastových kuliček, které určili pomocí rozptylu laserového paprsku.