Po zavlečení severoamerické veverky popelavé (Sciurus carolinensis, angl. gray squirrel) do Velké Britanie domácí populace veverek obecných (Sciurus vulgaris, angl. red squirrels) rychle výrazně poklesla. Veverka obecná je i naše domácí rezatá veverka s tím roztomilým ocáskem a oušky. Ekologové předpokládali, že nový invazní druh větších a silnějších šedivých veverek prostě v přímé soutěži vytlačil původní zrzečky. Ve skutečnosti proti nim nasadil biologické zbraně. Proti parapoxviru je veverka popelavá odolná, zatímco veverku obecnou hubí.

Za změnou chování některých živočišných druhů stojí změna chování parazita. Podle prvních pozorování plž plážovka vejcorodá (Littorina littorea) na změnu klimatu reagoval vyšší žravostí. Nicméně více žraly pouze plážovky napadené motolicí, neinfikované stravovací zvyky nezměnily. Šlo tedy spíš o přizpůsobení parazita než mušle. Ke vlivu parazitů nachování živočichů podotýká první autorka publikace Alyssa-Lois M. Gehman z University of British Columbia: „Prožíváme dobu rychlých ekologických změn a je důležité porozumět vlivu parazitů na ekosystémy.“

Jednobuněčné houby mikrosporidie nebo též hmyzomorky (kmen Microsporidia, angl. microsporidia) parazitují uvnitř buněk hostitelů a mění složení planktonu. V jejich přítomnosti dominuje perloočka hrotnatka obecná (Daphnia pulex) nad hrotnatkou velkou (D. magna). Bez infekce je to naopak. Rovněž antilopu sajgu tatarskou (Saiga tatarica) vyhubil v Kazachstánu parazit.