Mořské ježovky reagují na světlo, i když nemají žádnou oku podobnou strukturu. Pracovníci neapolské zoologické stanice nyní zjistili, že ježovky druhu Strongylocentrotus purpuratus obahují fotoreceptorové buňky nacházející se u mnoha dalších živočichů včetně obratlovců. Fotoreceptorové buňky jsou umístěny v trubičkových „končetinách“ současně s dvěma základními fotoreceptorovými geny. Jsou propojeny s nervovým systémem ježovky, a tak celý živočich může fungovat jako velké složené oko.

akdemon.cz 4.7.2011: Ježovky, lidově nazývání mořští ježci, jsou velmi zajímaví živočichové a na povrchu mají různé smyslové buňky. Dožívají se vysokého věku až 200 let (akademon.cz 24.11.2003). Nenesou na svém krunýři pouze přísavné nožky sloužící k pohybu a ostny, které sedí kloubovitě na deskách z uhličitanu vápenatého a mohou se pomocí svalů pohybovat na všechny strany. Dle Brehmova života zvířat, vydaného Nakladatelstvím J.Otto, spol. s r.o., Praha 1929, díl I – Bezobratlí, str. 104 – 105. Dále uvádí: V lese ostnů sedí pedicellarie, trojzubá to klepítka, jež sedí na stoncích vyztužených uhličitanem vápenatým a jsou potažena výstelkou se smyslovými buňkami. Jejich tři čelisti pohybují se proti sobě pomocí svalstva. Částečně jsou ve spojení s jedovými žlázami a slouží pak k obraně jako jedovaté klíšťky (b). Většina jich však (a) je zaměstnána uchvacováním malých zvířat potravních, která předávají nožkám, aby je tyty přivedly k ústům. Jiná klepítka (c) obstarávají ničení malých cizopasníků kožních. Konečně klepítka čistící (d), která jsou opatřena listovitými čelistmi bez zoubků, mají za úkol pečovati o čistotu. Chápají se výkalu, který následkem horní polohy řitě zůstane ležeti na zvířeti, a všech cizích tělísek, spadnuvších na ježovku, svými dvěma čelistmi a rozmělňují je v jemnou měl.