která může v tělních buňkách uvolňovat za různých podmínek několik různých druhů léčiv, připravil tým chemiků z MIT pod vedením Jeremiaha Johnsona. Základem je kostra z makromolekuly polyethylenglykolu. Na ní jsou pomocí speciálních spojovacích molekul navázány sloučeniny s protirakovinným účinkem, konkrétně cisplatina, doxorubicin a kamptothecin. Celá částice vypadá jako miniaturní kartáč na lahve. Cisplatina se uvolní, jakmile nanočástice vstoupí do buňky. Můstky, které ji vážou na polyethylenglykolovou kostru, rozštěpí tripeptid glutathion, jež je v buňkách velmi rozšířen. Enzymy esterázy uvolní o něco později kamptothecin. Doxorubicin se uvolní, až když je jeho vazba na polyethylenglykol rozštěpena ultrafialovým světlem. Na navázání léčiv lze použít molekulárních můstků nejrůznějších vlastností, takže lze připravit částice, které průběžně uvolňují vybrané aktivní látky za předem definovaných podmínek. Polyethylenglykolový zbytek je biodegradabilní, takže se postupně sám rozloží.