Poslední geologické výzkumy ukazují, že výbuch sopky, ke kterému došlo před 3.600 lety na místě nynějšího ostrova Santorin 200 km severně od Kréty byl mnohem větší, než se původní předpokládalo. Zkoumání mořského dna ukázalo, že 80 m silná vrstva sopečné pemzy pokrývá dno kolem ostrova do vzdálenosti 20 až 30 km. Podle odhadů při této explozi vyteklo z kráteru asi 60 kubických kilometrů magmatu, což řadí tento sopečný výbuch na druhé místo v historii, dokonce i před notoricky známý výbuch sopky Krakatoa v Indonésii v roce 1883, při kterém se uvolnil „jenom“ 25 kubických metrů magmatu. Největší zaznamenanou sopečnou explozí byl výbuch sopky Tambora rovněž v Indonésii, ke kterému došlo v roce 1851 a kráter opustil 100 kubických km roztavených hornin.

Je velmi pravděpodobné, že výbuch Santorinu ukončil rozvoj takzvané minojské civilizace, protože obrovská cunami jistě zdevastovala přístavy na pobřeží celého Egejského moře. Usazeniny po této obrovské vlně se podařilo nalézt v Turecku a na Krétě. Vulkanologové odhadují, že vzhledem k množství sopečného popela se oblast o rozloze 300.000 km čtverečních octila v naprosté temnotě.