Nervový jed používají k obraně žáby (rod Anura) z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae) ze středo a jihoamerickýh pralesů. Ochutná-li je někdo, nebude mu dobře. Jed epibatidin (struktura viz obr. nahoře) z povrchu žabích těl pronikne do organismu predátora a zablokuje nikotinový acetylcholinový receptor nAChR na nervových buňkách. Dostaví se křeče, které mohou vést až ke smrti. Chemickou strukturu acetylcholinu vidíme na stejném obrázku dole. Jak vidíme na dalších obrázcích, pralesničkovité varují případné zájemce o chutné sousto pestrými barvami, aby si propříště nechali zajít chuť.

Místní Indiáni jedem natírají hroty šípů a šipek. Jak je možné, že pralesničkovité žáby neskolí vlastní jed? Jejich receptor nAChR má nepatrně pozměněnou strukturu. Záměna pouhých tří aminokyselin z 2.500, které ho vytvářejí, způsobuje, že epibatidin se nenaváže a acetylcholin ano. Nejzajímavější je, že aminokyseliny, které tak ovlivňuji fungování receptoru, leží mimo oblast, která je v kontaktu s acetylcholinem nebo epibatinem.

Desítky let pracují chemici na nenávykovém léku proti bolesti a pro léčbu závislostí na základě toxinu epibatidinu, protože jde o velmi slibnou sloučeninu. Jeden z derivátů postoupil až do stádia klinických zkoušek, v nichž kvůli vedlejším účinkům neuspěl. Nové poznatky by mohly napomoci při hledání použitelného derivátu. „Každý střípek informace o interakci receptoru se specifickými molekulami, který získáme, nás o kousek přibližuje návrhu lepších přípravků,“ říká jedna z autorek výzkumu, Cecilia Borghese z University of Texas v Austinu. Na obrázku vidíme vlevo pralesničku azurovou (Dendrobates azureus, angl. blue poison arrow frog) a vpravo pralesničku barvířskou (Dendrobates tinctorius, angl. dyeing poison frog) v Louisvillské zoo (public domain via Wikimedia Commons).