Sto milionů let spočívaly v barmském jantaru fosilie dvou podivuhodných dravých hmyzích larev, než je současní paleontologové popsali. Svým vzhledem připomínaly prastaré zelené rostliny játrovky (Marchantiophyta, angl. liverworts) náležející k mechorostům. Nepochybně ukryté mezi stélkami játrovek larvy vyčkávaly, aby znenadání napadly svou kořist, nejspíš jiný hmyz. Jak vidíme na obrázku, jejich maskování bylo skutečně dokonalé. Důkladný průzkum ukázal, že náležely do dodnes žijící čeledi zlatoočkovitých (Chrysopidae, angl. green lacewings) řádu síťokřídlých (Neuroptera, angl. net-winged insects).
Larvy zlatoočkovitých patří dodnes mezi obávané dravce hmyzího světa. K maskování nyní než mimikry využívají spíše objekty ze svého okolí připevněné na horní část těla. Jak dokládají jiné fosilie v jantaru, i tuto metodu užíval hmyz již v období křídy. Na obrázku vidíme současného zástupce čeledi zlatoočkovitých, zlatoočku skvrnitou (Chrysopa perla, foto Mathias Krumbholz, CC BY-SA 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0, via Wikimedia Commons).
Povrchovou podobnost mezi dvěma nepříbuznými druhy označujeme jako mimikry (mimetismus, mimeze, angl. mimesis), pokud nejde o výsledek konvergentního vývoje. Dva velmi odlišné druhy, hmyz a rostlina, hmyzí fosilní larva zlatoočky a rostlina játrovka, jsou mimetici, ryba a delfín nikoliv. Současnou játrovku porostici (Marchantia) vidíme na obrázku. Její tělo není rozděleno na jednotlivé orgány (např.list, stonek, kořen), nýbrž ho tvoří nerozlišené stélky (angl. thallus).
