Vědecký časopis Journal of Agricultural and Food Chemistry otiskl při příležitosti 50. výročí svého vydávání zamyšlení nad budoucností kravského mléka v našem jídelníčku. Reagoval tak na skutečnost, že po mendelovské i populační genetice proniká do chovu a šlechtění skotu stále razantněji nejmladší příslušnice z "rodiny genetik" - genetika molekulární. Lawrence K. Creamer z novozélandského Fonterra Research Centre a jeho spolupracovníci vidí široký prostor pro zásahy do dědičné informace skotu, které by měly za následek vznik "mléka nové generace". Creamer vidí optimisticky možnost získávat mléko, které by chránilo konzumenty před střevními infekcemi. Toho lze dosáhnout vnesením lidského genu pro lysozym nebo laktoferin do dědičné informace skotu a zajištěním sekrece těchto proteinů buňkami mléčné žlázy. Laktoferin má za úkol transport iontů železa přes střevní sliznici. Kravský laktoferin pracuje ve střevě primátů s nízkou účinností a proto hrozí dětem krmeným náhražkami mateřského mléka vyrobenými z mléka krav nedostatek tohoto prvku. Kromě toho má laktoferin i bakteriostatické účinky a potlačuje rozvoje nežádoucí střevní mikroflóry. Proto byly k získání skotu vylučujícího do mléka lidský laktoferin upírány velké naděje. Měl pomáhat potlačení patogenní střevní mikroflóry lidem s narušenou imunitou, například seniorům nebo lidem infikovaným virem HIV. Nizozemská společnost Pharming získala genetickou modifikací býka Hermanna, který přenášel gen pro lidský laktoferin na potomky a jeho dcery dojily mléko s tímto lidským proteinem. Mocná antibiotechnologická lobby ale nakonec dosáhla toho, že se mléko těchto krav nesmělo používat a byl vydán zákaz inseminace Hermannovým spermatem. Firmu Pharming to dovedlo k bankrotu. Ještě vydatnější ochranu před střevními patogeny by zřejmě skýtalo konzumentům mléko obsahující lidský lysozym. Realizace těchto plánů by ale narazila na stejné problémy jako produkce mléka s lidským laktoferinem. Také nízkolaktózové mléko by jistě bylo pro mnohé konzumenty zajímavé. Většina dospělých tráví mléčný cukr laktózu jen velmi nedokonale. Pokud se v jejich střevu objeví zvýšené množství nestrávené laktózy, hrozí tu přemnožení střevní mikroflóry. Navíc laktóza narušuje vstřebávání vody střevem. To všechno má za následek střevní potíže, jež pronásledují některé konzumenty mléka. Zatím jen na laboratorních myších byly provedeny pokusy s přenosem genu pro laktázu (enzym štěpící mléčný cukr laktózu) tak, aby se enzym vylučoval v mléčné žláze a štěpil disacharid laktózu na jednoduché cukry. Pokusy ukázaly schůdnost celého postupu, ale k jejich realizaci na skotu se zatím nikdo nepřipravuje, protože varovný příklad Pharmingu je stále ještě velmi živý. Alergie na bílkoviny kravského mléka postihují především děti do dvou let věku, které byly živeny náhražkami mateřského mléka. Alergie se vytvářejí především na kravský laktalbumin a laktoglobulin. V možnostech molekulární genetiky je dnes "záměna" genů skotu za lidské geny pro tyto mléčné bílkoviny. Krávy by pak dojily mléko s lidskými bílkovinami, na něž se alergie nevytváří. Byl by to velmi nákladný projekt a odpor současné společnosti ke genetickým modifikacím citelně ohrožuje návratnost této investice. Řešení problémů spojených s bovinní spongiformní encefalopatií, velkým strašákem současných konzumentů hovězího, je rovněž v možnostech molekulární genetiky a genového i buněčného inženýrství. Infekční bílkovinné částice, tzv. priony, vnikají nevhodným prostorovým uspořádáním přirozeně se vyskytujícího prionového proteinu v těle skotu. Pokusy na myších dokázaly, že zvířatům lze gen pro prionový protein vyblokovat tak, aby se v jejich těle tato bílkovina vůbec nevytvářela. Zvířata netrpí zjevnými potížemi a jsou vůči spongiformním encefalopatiím odolná, protože se v jejich těle nevyskytuje prionový protein, který by se mohl změnit na smrtící priony. Pokusně už byly získány ovce se zablokovaným genem pro prionový protein. Pro masové použití ale platí podobná omezení jako v předchozích případech.
V současné době se požívá genetických modifikací především k tomu, aby samice hospodářských zvířat (kozy, ovce, skot) prokukovaly v mléce lidské bílkoviny využitelné pro léčbu vážných onemocnění. Mnohé z těchto bílkovin (např. lidský inzulín nebo růstový hormon) lze vyrábět prostřednictvím geneticky modifikovaných bakterií. Ale např. výroba srážlivých faktorů používaných při léčbě hemofilie není tímto způsobem možná. Bakterie vyrábějí potřebné proteiny v nefunkční formě. Lacinou a efektivní alternativou je výroba pomocí geneticky modifikovaných zvířat. Stádo dvaceti ovcí nebo koz dokáže pokrýt celosvětovou spotřebu. V případě výroby "mléka nové generace" určeného pro potravinářské využití by bylo zapotřebí vytvořit tisícové populace skotu, aby v nich mohlo i nadále probíhat šlechtění a selekce. To je tak náročný projekt s tak nejistým ekonomickým výsledkem, že jej to zatím odsuzuje spíše to oblasti fantazií. Proto se molekulární genetika uplatní spíše jako další významný prostředek v klasických šlechtitelských postupech, kdy budou zvířata geneticky otestována na přítomnost žádoucích alel genů podmiňujících hospodářsky významné vlastnosti (odolnost k chorobám, rychlý růst, vysoká produkce mléka, nízký obsah tuku apod.) a výběr plemenných zvířat se bude opírat o detailní znalost jejich genetické "konstelace". Genetickými testy lze prověřit i mláďata či embrya, což šlechtění zefektivní a urychlí. Na otázku "jaké mléko budeme pít za padesát let?" tedy neodpoví změny v dědičné informaci skotu ale to, jak se za tu dobu změní lidské myšlení. Pokud se lidé přestanou geneticky modifikovaných organismů zbytečně obávat, můžou se Creamerovy vize stát realitou všedního dne. Pokud ne, můžou být plány na jejich realizaci kvalifikovány jako příprava trestného činu "veřejného ohrožení".
