Družice NASA nazvaná Aeronomie ledu v mezosféře poskytla nyní detailní informace o oblacích, které září na obloze po západu Slunce, zejména ve vysokých zeměpisných šířkách. Oblaka jsou až desetkrát jasnější, než se předpokládalo, a tvoří se ve výškách od 79 do 90 km. Oblaka vznikají, když vodní pára kondenzuje na „zárodečné částice“ v mezosféře (oblast od 50 do 80 km na povrchem Země). V poslední době se vyskytují oblaka častěji i v nižších zeměpisných šířkách, možná díky zvyšujícím se koncentracím skleníkových plynů. Vyšší koncentrace methanu mohou vést k vyššímu obsahu vodní páry v příslušných výškách a vzrůstající koncentrace oxidu uhličitého způsobují pokles teploty v mezosféře, což podporuje tvorbu svítících oblaků, které se běžně tvoří při teplotách od –134 do –148 oC. Zde popisované fotografie s rozlišením zhruba 5 km z arktické oblasti budou nyní zkoumány i na jižní polokouli.
22.9.2018: NASA vypustila 18.července 2018 ve švédském Esrange obrovský balóon, které po pěti dnech přistál v západní části kanadského Nunavutu. Během letu přes Arktidu sebral 120 terabytů dat na šesti milionech snímků nočních svítících oblaků (angl. noctilucent clouds nebo polar mesospheric clouds). Dva z nich vidíme na obrázku. Noční svítící oblaka tvoří krystalky ledu, které odraženým slunečním světlem září bíle nebo modře. Jde vůbec o nejvýše se nacházejí mraky v atmosféře. „Naše kamery nejspíš zachytily pár velmi zajímavých jevů, a tak doufáme, že získáme nový vhled do tohoto komplexního dynamického jevu,“ objasňuje smysl mise Dave Fritts ze společnosti Global Atmospheric Technologies and Sciences v coloradském Boulderu.
