Před 600 miliony let byla celá Země obývána pouze jednobuněčnými organismy, bezjadernými (jako například bakterie) nebo jadernými (jako například prvoci). Avšak o 10–50 milionů let později tu existovalo mnoho rozmanitrých druhů složených z velkého počtu buněk, což bylo zřejmě umožněno prudkým vzrůstem obsahu kyslíku v atmosféře i vodě. Vysoká koncentrace kyslíku umožňovala jeho průnik přes vícenásobné vrstvy buněk, čímž vznikla i možnost rozmanitosti buněčných funkcí. Zástupce prametazoí, tedy posledních předků vícebuněčných živočichů, musel obsahovat geny určující tělesnou stavbu organismu, buňky s různými funkcemi, propojené buňky a komunikační systém. Současná znalost genomu různých kmenů živočichů a blížící se rozluštění genomu mořské sasanky Nematostella vectensis, jakož i nejjednoduššího existujícího živočicha Trichoplex adhaerens naznačuje, že nejblíže našemu vícebuněčnému prapředku jsou dnešní mořské houby, zdánlivě beztvaré a jednoduché organismy bez trávicího traktu a mozku, jakož i tělesné symetrie. Jsou však tvořeny několika druhy buněk s odlišnými funkcemi, tak jak se to od nadějného vícebuněčného živočicha očekává. Otázkou ovšem je, zda můžeme dnešní mořské houby považovat za přímé předky všech vícebuněčných živočichů včetně člověka. Zřejmě to bylo něco mořským houbám podobného.