Velké savce hledají komáří samičky nejprve podle oxidu uhličitého, který vydechujeme. Pro nás je tento plyn zcela bez zápachu, nicméně hmyz pro něj má receptory, takže mu způsobuje čichový vjem. Dostanou-li se dost blízko, začnou se řídit výpary z naší pokožky. Takto naleznou i nezakryté oblasti. Jak zjistil Doc. Anandasankar Ray se svými kolegy z University of California v Riverside, používá při tom stejný receptor zvaný cpA, který je citlivý jak na oxid uhličitý, tak některé látky, jež se uvolňují z naší kůže. Studium komářího čichu má velký význam pro nalezení účinných repelentů. V mnoha oblastech světa komáři přenášejí závažné nemoci, jak např. malárii nebo horečku dengue, takže repelenty proti nim nejsou jen věcí pohodlí, ale mohou mít význam i pro uchování zdraví. Na obrázku převzatém z Brehmova života zvířat,díl I - Bezobratlí, str.338, vydalo Nakladatelství J.Otto spol. s r.o., Praha 1929, vidíme komára čtyřskvrnného (Anopheles maculipennis), nejznámějšího přenašeče malárie. Od podobného komára pisklavého Culex pipiens, který je u nás nejrozšířenější, se liší postojem v klidu. Zatímco u komára pisklavého je zadeček rovnoběžný s podkladem nebo směřující šikmo dolů, u Anophela směřuje zadeček šikmo nahoru.