Ekonomové z Cornellovy univerzity a ze Světové organizace intelektuálního vlastnictví šest let sledují inovační schopnosti a výsledky světové ekonomiky. Podle globálního inovačního indexu lze země rozdělit do několika skupin. První z nich jsou „vůdcové“ (leaders) s indexem od 67 do 49 v pořadí od Švýcarska, Švédska, Nizozemska, Velké Británie, USA, přes Finsko, Dánsko, Irsko, Kanadu, Izrael, Island, Německo až po Estonsko, Kypr a Česko. Další skupinu tvoří „učňové“ (learners) s indexem od 47 do 29 v pořadí od Malajsie a Maďarska přes Čínu, Kostariku, Indii, Vietnam až po Tádžikistán, Ugandu a Mali. Poslední skupinou jsou „špatní hráči“ (underperformers) s indexem až do 19 v pořadí od Saudské Arábie až po Venezuelu, Pákistán a Angolu. Ve všech třech skupinách jsou kromě toho rozlišovány země jako efektivní novátoři (třeba Německo a Česko) a neefektivní novátoři (třeba Norsko a Japonsko). Jiný přístup byl použit pro rozvoj výzkumu (R and D) jako procento celostátního příjmu (GDP). Za rok 2011 vypadala první dvacítka takto (v procentech):