K všeobecnému vzdělání biologů patří skutečnost, že základní bioenergetický proces na Zemi, tedy oxygenní fotosyntéza, je umožňována funkcí dvou fotosystémů, PSI a PSII, obsahujících chlorofyl a řadu dalších barviv, která vedou k přeměně světelné energie řadou kroků až na energii kovalentní vazby P-O v ATP, a to s neuvěřitelnou účinností přes 95 %. Systém je však citlivý k oxidačnímu poškození, jestliže absorbuje příliš mnoho světla. V lednu 2005, s použitím spektroskopických technik pracujících ve femtosekundové oblasti, zjistili vědci v Berkeley v Kalifornii, že excitované molekuly chlorofylu jsou zbaveny nadbytečné energie interakcí s molekulami zeaxanthinu, což je karotenoid s dvěma atomy kyslíku, barvivo schopné se přeměnit na radikálový kation, který na rozdíl od excitovaného chlorofylu není oxidačním agens. Ozdravná úloha zeaxanthinu byla potvrzena prací s mutanty huseníčku (Arabidopsis thaliana), kteří neobsahovali gen psbS, zodpovědný za vazbu zeaxanthinu na chlorofyl.