Doposud jsme se domnívali, že při hoření nebo přímo explozi sloučenin je důležité složení, nikoliv prostorové uspořádání téže molekuly. Energii uvolňuje vznik nových chemických vazeb při reakci s kyslíkem,na což rozdíly ve struktuře téže molekuly ovlivňují minimálně. Kromě sloučeniny tetrakis-(nitroxymethyl)cyklobutanu. Nahoře na obrázku vidíme na izomery téže sloučeniny, které se výrazně liší výbušnou silou. Explozivnější z nich při výbuchu vytvoří o 25% vyšší tlak než trinitrotoluen (TNT), k němuž se vztahuje síla výbuchu trhavin i jaderných reakcí.

Ve středu a dole na obrázku vidíme prostorové izomery podobné sloučeniny 1,2,3,4-tetrakis-(nitroxymethyl)cyklobutan o stejném elementárním složení jak v předchozím odstavci zmíněná trhavina. Rozdíly mezi nimi jsou překvapivé. Body tání se pohybují v neobyčejně velkém rozmezí - 40 až 146,9 ^oC. Izomer s nejnižší teplotou tání je jediná kapalina mezi nimi a hodí se jako palivo raketových motorů. „Očekával jsem drobné rozdíly ve vlastnostech, ne však tak dramatické, jaké byly pozorovány. Podle mě je nejdůležitější, že nic z toho se nepodařilo předpovědět teoreticky, ani za použití nejmodernějších přístupů, které využívá pro odhad energetického chování materiálů,“ posuzuje výsledky nezávislý expert Adam Matzger z University of Michigan.