Ze složení 2,7 miliardy let starých mikrometeoritů dopadlých na zemský povrch usuzuje vědecký tým z australské Monash University pod vedením Andrewa Tomkinse spolu s kolegy z Australian Synchrotron a londýnské Imperial College na složení tehdejší zemské atmosféry. Vzhledem k tomu, že v jejích vrchních vrstvách došlo k oxidaci železného mikrometeoritického prachu na oxidy železa, muselo v ní být dostatek kyslíku, zhruba stejně jako dnes. Vznikl tam nejspíš rozkladem oxidu uhličitého ultrafialovým zářením ze Slunce. Promísení celé atmosféry pravděpodobně bránila díky skleníkovém jevu přehřátá vrstva methanu, která oddělovala svrchní kyslíkem bohatou vrstvu od spodní, tehdy tímto plynem chudé. Všech 60 zkoumaných vzorků pochází z vápencových usazenin v oblasti Pilbara v Západní Austrálii. Jeden z nich vidíme na snímku elektronového mikroskopu (obr.Andrew Tomkins).
