Kochleární implantáty využívající napojení elektronického senzoru na původní nervová zakončení v uchu se využívají pro kompenzaci hluchoty již řadu let. Společnost Second Sight z Valencie v Kalifornii přichází nyní s obdobným zařízením i pro kompenzaci slepoty, vzniklé dysfunkcí tyčinek a čípků, které tvoří vrchní vrstvu lidské sítnice. (Tato dysfunkce je dominantní příčinou slepoty v západní civilizaci). Zařízení, které je stále ve stadiu vývojového prototypu, se vyvíjí ve spolupráci s Universitou v Jižní Kalifornii, Harvardskou Univerzitou a Massachusetským Technologickým Institutem. Oční protéza sestává z miniaturní videokamery (velikost pouze několika čtverečních centimetrů), kterou je možno instalovat místo skel obyčejných brýlí. Obraz zachycený a digitalizovaný touto kamerou se prostřednictvím radiových vln přenáší do čipu implantovaného uvnitř nevidoucího oka. Tento čip má na své spodní straně, přiléhající ke gangliovým buňkám, které tvoří spodní vrstvu sítnice, pásku s mřížkou asi sta malých elektrod. Impulsy těchto elektrod excitují gangliové buňky stejným způsobem, jaké to u normálního oka činí tyčinky a čípky.
Největším problémem zatím zůstává naše neznalost principu, kterým jsou optické vjemy v normálním oku kódovány do sekvence impulsů proudcích posléze optickým nervem do mozku. Právě na tuto oblast se soustřeďuje další vývoj. I když ohromující výsledky nelze patrně očekávat příliš rychle, přináší tato technologie naději obnovení zraku i pro slepce, kteří žili zcela bez zraku i po desítky let. Jinou možnost představuje implantace speciální světlocitlivé keramické destičky přímo do oka, avšak tato technologie zatím nepřekročila rámec výzkumu.
